Dálkové ovládání je bezdrátové přenosové zařízení, které využívá moderní technologii digitálního kódování ke kódování informací o tlačítkách a vysílá světelné vlny prostřednictvím infračervené diody.Světelné vlny jsou převáděny na elektrické signály infračerveným přijímačem přijímače a dekódovány procesorem pro demodulaci odpovídajících instrukcí pro dosažení požadovaných provozních požadavků pro ovládání zařízení, jako jsou set-top boxy.

Není jisté, kdo vynalezl první dálkový ovladač, ale jeden z prvních dálkových ovladačů byl vyvinut vynálezcem jménem Nikola Tesla (1856-1943), který pracoval pro Edisona a v roce 1898 byl také známý jako geniální vynálezce (US patent č. 613809 ), s názvem „Metoda a zařízení pro ovládání mechanismu jedoucího vozidla nebo vozidel“.

Nejstarším dálkovým ovladačem používaným k ovládání televize byla americká elektrotechnická společnost s názvem Zenith (nyní získaná společností LG), která byla vynalezena v 50. letech 20. století a zpočátku byla zapojena do kabelů.V roce 1955 společnost vyvinula zařízení pro bezdrátové dálkové ovládání nazvané „Flashmatic“, ale toto zařízení nedokáže rozlišit, zda paprsek světla přichází z dálkového ovládání, a také musí být zarovnáno, aby bylo ovládáno.V roce 1956 Robert Adler vyvinul dálkové ovládání nazvané „Zenith Space Command“, které bylo také prvním moderním bezdrátovým dálkovým ovládáním.Použil ultrazvuk k nastavení kanálů a hlasitosti a každé tlačítko vyzařovalo jinou frekvenci.Toto zařízení však může rušit i běžný ultrazvuk a zvuk vydávaný dálkovým ovladačem mohou slyšet i někteří lidé a zvířata (např. psi).

V 80. letech 20. století, kdy byla vyvinuta polovodičová zařízení pro vysílání a příjem infračervených paprsků, postupně nahrazovala ultrazvuková řídicí zařízení.I když se i nadále vyvíjejí další metody bezdrátového přenosu, jako je Bluetooth, tato technologie je až dosud široce používána.